Připomínky k novele zákona o myslivosti - Svět myslivosti 5-2015

Připomínky k novele zákona o myslivosti – 11.5.2015

Toto je reakce na článek o novele ve Světě myslivosti 5/2015 pana Jakuba Hrušky.

Budu se vyjadřovat k jednotlivým okruhům jak byly v článku prezentovány. Pokud má dle úvodu změna zákona umožnit snížení škod tak je to velký nesmysl a vyvolá jen ještě větší problémy než dosud a stejně nic nevyřeší.

1. Snížení stavů spárkaté zvěře. Přemnožené druhy jsou nejen zvěř černá a sičí, ale i dančí a mufloní. Oni ti pánové asi nekoukají do statistiky lovů jednotlivých druhů zvěře. U všech těchto druhů je již několik let zaznamenán celostátní vzestup stavů, protože jediný správný údaj je lov. Ostatní na krásně vyplňované údaje v tabulkách jsou holým nesmyslem. Pokud chceme snižovat stavy nesmíme začínat od prostředka, ale musí se přebudovat celá myslivecká statistika a o té nečtu ani slovo, takže stát chce zase spinkat a nechce se podívat pravdě do očí. Vše je sváděno na nedostatečný lov a vina je na myslivcích. Není to pravda zákon , který dopředu odsuzuje myslivce jako jednoznačné viníky se dopouští a to by měl pan ministr vědět protiprávního jednání asi i proti ústavního. Máme mnoho důkazů o dalších subjektech které brání provádění řádného lovu, takže věc není dvoubarevná ale přímo pestrobarevná a viníků je daleko více.

2. Změny ve stanovení plánu lovu. – tyto plány musí být změněny, je to vykazování čísel do krásné tabulky, ale neodpovídající skutečnosti. Do systému se musí vložit stát, který disponuje statistickými údaji a vidí, jak se stavy zvyšují. Bohužel jej to nezajímá. Prudce mimo černou stoupají stavy sičí, dančí a mufloní zvěře. Ta situace je již dnes stejně tragická jako při trendu zvyšujících se stavů černé zvěře. Tady stát zaspal a neudělal nic pro to, aby se trendy zvyšování stavů zvěře zastavily. Teď by si měl nasypat popel na hlavu a konečně začít řídit myslivost shora. Je čirý nesmysl si myslet, že snížení stavů zajistí myslivci lovem. Pokud bude předkládána zvěři tak bohatá nabídka potravy na monokulturních polích, trend se sotva zastaví. Na lov zvěře totiž působí mnoho civilizačních vlivů podporovaných státem. Příklad za všechny: LČR zve návštěvníky lesa- vstupte bez klepání a vytyčuje jim trasy tabulkami, které dotuje stát. Ono nestačí, že vlivem těžby velkou mechanizací se zvěř vytlačuje ze stávanišť a škodí. V součinnosti s dalšími narušiteli jako automobily, čtyřkolky, motocykly, cykloturisti a divocí trampové je hotové peklo dokázat lovit dle nesmyslných tabulek, které podle nejnovějších výkladů za nesplnění lovu budou sankcionovat myslivce. Zemědělci se chovají jako ublížení a zvou zvěř na své bohatě prostřené stoly vstupte také bez klepání. Jediná možnost jak z toho kola ven je, že stát rozepíše na jednotlivé okresy směrná čísla lovů dle narůstajících trendů statistiky. Tato čísla by měl stát jednáním dohodnout v jednotlivých oblastech a porovnat s možností lovu vydiskutovanou s držitelem. Pozor zde by měla být dohoda držitel a nájemce, nehledě na nesmyslné plánované stavy pro honitby značně menší než je okruh jejich migrace. Jaký je stav dnes - vysoké sankce za nesplnění těchto plánovaných stavů, tak se při sčítání nasčítá požadovaný stav a to je nehorázný nesmysl. LČR musí od tohoto nesmyslu odstoupit a nehrozit navíc podpisem směnky, to je nemorální vydírání proti zákonu využívající síly držitele. A hrozba sankcemi je to poslední co může stát udělat pro absolutní krach myslivosti. Jiné státy to již zkusily a mají dnes honitby, které nikdo nechce. Pokud hovoříte o doplnění nájemních smluv tak LČR to má vyřešené dávno jejich Mnichovská nájemní smlouva je jednostraným vynuceným aktem. Oblasti chovu jsou nezbytným krokem do budoucna. Píšete něco o svobodě rozhodování držitele, pohled z hlediska držitele je pod zájmem státu a stát by měl říci nejdříve co a jak, potom teprve držitel.

3. Lov a krmení zvěře. Souhlasím, že krmení zvěře na hnijících hromadách musí skončit. Nesouhlasím s tím, že by zvěř brala hnijící krmení ta dobře ví co jí neprospívá. Ano hromady hnijící siláže přeorají divočáci, ale takovou siláž neberou vybírají jen brouky a žížaly. Vždyť domácí prase si v hnoji lebedí. Ostatní spárkatá to nebere. Krmení zvěře je nezbytné a krmná místa z hlediska lovu nutná. Vždyť rozehnaná zvěř žije skrytým životem a jen krmná místa dovolí zvyšování lovu o který tak stojíte. Zrušením krmných míst nedosáhne lov ani na současnou výši. Zase hrozíte sankcemi to není způsob dobrého řešení. Pokud budou i nadále hranice pole les, je nesystémové měnit pásmo na 100 m. Tam, kde je pole les hranicí, doporučuji dohodu mezi sousedy tak, aby měli v systému zip možnost budovat posedy nebo kazatelny jednoho a druhého nájemce přímo na hranici lesa, a lovit současně. Navrhoval bych vzdálenost posedů 200 metrů od sebe. Do doby kdy se se zruší hranice pole les a vzniknou nové honitby odpovídající chovu migrující zvěře.

4. Krátká palná zbraň na dostřel zvěře je nesmysl, ať někdo zkusí dostřelit divočáka nad 60 kg a zjistí okamžitě, jestli je to vhodné. Doporučuji dostřelnou ránu kulovnicí případně záraz loveckým nožem. Tesák případně oštěp je z oblasti fantazie, kdo jej nosí na čekané? Snad použít jej při společných lovech v oborách.

5. Hranice honiteb. Hranice honiteb by se do budoucna měli řešit a mělo by to v novele zaznít. Již zmíněné hranice pole les a s přihlédnutí k nutným úpravám chovatelských oblastí. Rozhodně honitby lesní by měli mít alespoň 2000 ha. Nebo zahrnující oblast migrace zvěře. V žádném případě nedopustit hranice polních honiteb pod 500 ha. I tak by tam měla být minimální rozloha 1000 ha. Nejdůležitější slovo by měly mít subjekty na polích pracující a tam by měla být hlavní váha jednání.

6. Honební společenstvo. V Maďarsku drobní majitelé pozemků jsou zastupování katastrální příslušností k obci a ta je zastupuje při jednání. Jinak i zde nastává problém, že rozhodují i ti, kteří na své půdě nepracují. Zvýšil bych pravomoc subjektům na půdě hospodařících.

7. Škody zvěří. V žádném případě není možné a to předem označit za viníky škod pouze myslivce. Je to jako odsoudit někoho předem ještě před předložením důkazů. Je to nemorální a určitě i nezákonné. Budu mluvit za škody zvěří na porostech. Je dokázáno vědecky, že zvěř rušená ve stávaništích škodí daleko více ze stresu. A těch, kteří za to mohou je více. Jmenuji- v první řadě samotní lesáci svoji těžbou zvěř vyhání z přirozených stávanišť. Potom jsou to automobily vjíždějící do komplexů lesů bez povolení, čtyřkolky, motorky, cyklisté, koníčkáři, toulající psi i psi běhající jen tak mimo dohled pána. V zimě jsou to běžkaři, koníčkáři a další hejna pěších turistů. Jak v takovém blázinci máme dosáhnout plánovaných lovů, když zvěř je stresována a nevychází pravidelně nebo pouze za tmy. Dnes používají turisté jakéhokoliv druhu džípí esky a chodí honitbou cesta necesta. Moderní pojetí je bivakování pod širákem, rozdělávání ohňů a rušení nočního klidu takovým způsobem, že je to příšerné. Dříve vzal hajný hůl a vyhnal je z lesa. Dneska revírník mající obrovský úsek nestačí se zabývat takovými věcmi. Ale vznikají další škody na lese, které nikdo neřeší. Sjízdnost vedlejších komunikací se za posledních deset let tak zhoršila, že jsou úseky neprůjezdné a zanešené větvemi po těžbě a to máme třeba u nás CHKO, která by měla chráněnou oblast řešit, aby vypadala jako chráněná. Mimo to se hlavně zajímá kde postavit sjezdovky, jak umožnit turistům v hromadných akcích průjezdu přímo stávaništi zvěře. To vše dohromady vypovídá, že v žádném případě nemůžou být myslivci jako jediní odpovědní za škody.

8. Hlavní viník je ovšem stát, který nereguloval od počátku jasné trendy přemnožení zvěře.

9. Závěr. Nepsal jsem to proto, abych dostal odpověď na jednotlivé okruhy. Jde mi o to, abyste získali jiný úhel pohledu.

Datum 11.05. 2015

RYS