Připomínky k novele zákona o myslivosti - 11.5.2015
Budu se vyjadřovat dle jednotlivých okruhů jak byly popsány v článku MYSLIVOST 5/2015.
-
Plány chovu a lovu – tyto plány musí být změněny, je to vykazování čísel do krásné tabulky, ale neodpovídající skutečnosti. Do systému se musí vložit stát, který disponuje statistickými údaji a vidí, jak se stavy zvyšují. Bohužel jej to nezajímá. Prudce mimo černou stoupají stavy sičí, dančí a mufloní zvěře. Ta situace je již dnes stejně tragická jako při trendu zvyšujících se stavů černé zvěře. Tady stát zaspal a neudělal nic pro to, aby se trendy zvyšování stavů zvěře zastavily. Teď by si měl nasypat popel na hlavu a konečně začít řídit myslivost shora. Je čirý nesmysl si myslet, že snížení stavů zajistí myslivci lovem. Pokud bude předkládána zvěři tak bohatá nabídka potravy na monokulturních polích, trend se sotva zastaví. Na lov zvěře totiž působí mnoho civilizačních vlivů podporovaných státem. Příklad za všechny: LČR zve návštěvníky lesa- vstupte bez klepání a vytyčuje jim trasy tabulkami, které dotuje stát. Ono nestačí, že vlivem těžby velkou mechanizací se zvěř vytlačuje ze stávanišť a škodí. V součinnosti s dalšími narušiteli jako automobily, čtyřkolky, motocykly, cykloturisti a divocí trampové je hotové peklo dokázat lovit dle nesmyslných tabulek, které podle nejnovějších výkladů za nesplnění lovu budou sankcionovat myslivce. Jediná možnost jak z toho kola ven je, že stát rozepíše na jednotlivé okresy směrná čísla lovů dle narůstajících trendů statistiky. Tato čísla by měl stát jednáním dohodnout v jednotlivých oblastech a porovnat s možností lovu vydiskutovanou s držitelem. Pozor zde by měla být dohoda držitel a nájemce, nehledě na nesmyslné plánované stavy pro honitby značně menší než je okruh jejich migrace. Jaký je stav dnes - vysoké sankce za nesplnění těchto plánovaných stavů, tak se při sčítání nasčítá požadovaný stav a to je nehorázný nesmysl. LČR musí od tohoto nesmyslu odstoupit a nehrozit navíc podpisem směnky, to je nemorální vydírání proti zákonu využívající síly držitele.
-
Stavy dohodnuté mezi majiteli pozemků a uživateli honiteb. Ano, ale za podmínek, že se do toho vloží stát tím, že bude usměrňovat lovy dle směrných čísel. Stát musí dohlédnout na snížení stavů nejen divočáků, také sičí zvěře, dančí zvěře, mufloní zvěře. Musí přestat nesmyslným vyžadováním tam, kde není zvěř plánovaná nutit lov způsobem nejdříve 4 kusy holé potom trofejovou. Nesmí se vynucovat pořadí ani chovná hodnota trofeje pokud se jedná o redukci dané zvěře. Viz dobře pojatý seriál Tisíc let myslivosti o sičí zvěři, je tam perfektně popsaný stav a jak s ní hospodařit. Dnes to platí i o ostatní druhy zvěře již jmenované.
-
Oblasti chovu zvěře. Musí se stát opět vrátit a definovat nově oblasti chovu. Jak správně říká pan Orlovský, do oblasti chovu se musí zařadit nárazníková zóna přilehlá k oblasti chovu. V souvislosti s tímto problémem zrušit nesmyslné hranice pole les bránící řádnému hospodaření se zvěří.
-
Pravidla chovu zvěře. Pokud budou i nadále hranice pole les, je nesystémové měnit pásmo na 100 m. Tam, kde je pole les hranicí, doporučuji dohodu mezi sousedy tak, aby měli v systému zip možnost budovat posedy nebo kazatelny jednoho a druhého nájemce přímo na hranici lesa, a lovit současně. Navrhoval bych vzdálenost posedů 200 metrů od sebe.
-
Vnadění. Pokud máme vysoký stav zvěře, bez vnadění se neobejdeme. Spíš by se měly odbourat obrovské hromady siláže a zaměnit za menší množství kvalitní siláže s častějším doplňováním. Na vnadištích povolit lov i nežádoucí redukované zvěře. Například Siky.
-
Krátká palná zbraň na dostřel zvěře je nesmysl, ať někdo zkusí dostřelit divočáka nad 60 kg a zjistí okamžitě, jestli je to vhodné. Doporučuji dostřelnou ránu kulovnicí případně záraz loveckým nožem. Tesák případně oštěp je z oblasti fantazie, kdo jej nosí na čekané? Snad použít jej při společných lovech v oborách.
-
Usmrcování zvěře v odchytových zařízeních by mělo být jednoznačně definováno – jak typem odchytu, tak způsobem usmrcení zvěře, aby netrpěla šokem. Doporučuji zařadit výzkumnému ústavu myslivosti. Myslím si, že právě odchyt zvěře by byl jednou z možností snížení stavů přemnožené zvěře. S lovem na společných naháňkách a lovem při dosekávání kukuřice nemám zkušenosti.
-
Lov v noci. Souhlasím s názorem v článku mimo lovu siky, ten je metlou v honitbě a není žádoucí při chovu jelení zvěře. Použití noktovizorů bych nechal na názoru policie. Použití předsádek typu Pulsar bych ponechal již platné vyhlášce. Nemám ale s tím praxi. Jinak bych právě z důvodů bezpečnosti a snížení ztrát na zvěřině nepřesným zamířením a také s možností výběru odstřelového kusu, kde právě potřebujeme střílet ty nejmenší kusy a ty se špatně rozeznají a místo toho se střílí třeba vodící bachyně, což je značně neetické.
-
Invazní druhy. Povolovat lov jen určitým osobám je nesmysl ve většině případů se jedná o náhodné setkání, které se neopakuje. Kormorán, jakmile jej zařadíme mezi lovnou zvěř, říkáme zároveň, že budeme platit za škody, které způsobí. Kormorán je jasným příkladem, že od začátku zaspal stát a nechal na rozhodnutí pochybných ochránců přírody. Pokud střílet můžeme pomoci, ale škody ať si platí ochránci, když tento stav způsobili. Ten kdo si myslí, že lovem je lze regulovat, asi nikdy nebyl v přírodě, možná jen na houbách. U bobrů by měl být povolen odstřel po dohodě s majitelem pozemku a státní správou.
-
Přehlídka trofejí. Doporučuji povinně předkládat i na výstavu. Už z hlediska posouzení stavu v oblasti chovu jednotlivých druhů zvěře. Předkládání markantů je holý nesmysl. Já jako hospodář bych byl první, kdo by složil funkci. Oni nám totiž značně znepříjemňují život veterinární předpisy (nemyslím svalovce). Pokud někdo chce školit prohlížitele zvěřiny, ať si stát zaplatí pro myslivce předražené kurzy.
-
Hranice honiteb. Hranice honiteb by se do budoucna měli řešit a mělo by to v novele zaznít. Již zmíněné hranice pole les a s přihlédnutí k nutným úpravám chovatelských oblastí. Rozhodně honitby lesní by měli mít alespoň 2000 ha. Nebo zahrnující oblast migrace zvěře. V žádném případě nedopustit hranice polních honiteb pod 500 ha. I tak by tam měla být minimální rozloha 1000 ha. Nejdůležitější slovo by měly mít subjekty na polích pracující a tam by měla být hlavní váha jednání.
-
Honební společenstvo. V Maďarsku drobní majitelé pozemků jsou zastupování katastrální příslušností k obci a ta je zastupuje. Jinak i zde nastává problém, že rozhodují i ti, kteří na své půdě nepracují. Zvýšil bych pravomoc subjektům na půdě hospodařících.
-
Škody zvěří. V žádném případě není možné a to předem označit za viníky škod pouze myslivce. Je to jako odsoudit někoho předem ještě před předložením důkazů. Je to nemorální a určitě i nezákonné. Budu mluvit za škody zvěří na porostech. Je dokázáno vědecky, že zvěř rušená ve stávaništích škodí daleko více ze stresu. A těch, kteří za to mohou je více. Jmenuji- v první řadě samotní lesáci svoji těžbou zvěř vyhání z přirozených stávanišť. Potom jsou to automobily vjíždějící do komplexů lesů bez povolení, čtyřkolky, motorky, cyklisté, koníčkáři, toulající psi i psi běhající jen tak mimo dohled pána. V zimě jsou to běžkaři, koníčkáři a další hejna pěších turistů. Jak v takovém blázinci máme dosáhnout plánovaných lovů, když zvěř je stresována a nevychází pravidelně nebo pouze za tmy. Dnes používají turisté jakéhokoliv druhu džípí esky a chodí honitbou cesta necesta. Moderní pojetí je bivakování pod širákem, rozdělávání ohňů a rušení nočního klidu takovým způsobem, že je to příšerné. Dříve vzal hajný hůl a vyhnal je z lesa. Dneska revírník mající obrovský úsek nestačí se zabývat takovými věcmi. Ale vznikají další škody na lese, které nikdo neřeší. Sjízdnost vedlejších komunikací se za posledních deset let tak zhoršila, že jsou úseky neprůjezdné a zanešené větvemi po těžbě a to máme třeba u nás CHKO, která by měla chráněnou oblast řešit, aby vypadala jako chráněná. Mimo to se hlavně zajímá kde postavit sjezdovky, jak umožnit turistům v hromadných akcích průjezdu přímo stávaništi. To vše dohromady vypovídá, že v žádném případě nemůžou být myslivci jako jediní odpovědní za škody. Hlavní viník je ovšem stát, který nereguloval od počátku jasné trendy přemnožení zvěře.
-
Škody v obrovských lánech řepky a kukuřice. Je na to jednoduché řešení, předepsat zákonem povinné pruhy změny vegetace s přesným zněním podmínek. Nechat to ovšem na zemědělcích ( pracujících na půdě ) s tím že pokud nevytvoří tyto pásy, nemají nárok na úhradu škody. Dá se také jednoduchým způsobem zjistit, zda poškozené pole divočáky má nižší výnos než ostatní pole. Tím, že pozvou zástupce myslivců, ať jezdí zároveň při sklizni a kontroluje v kombajnu výnos. Každý kombajn to totiž umožňuje. Nevím ovšem jak je to se sklizní na krmení a siláž. Nemám zkušenosti. Se škodami na zaseté kukuřici mám osobní zkušenost na našem mysliveckém poli, kde jsme pěstovali kukuřici na zrno, že jsem si označil řádky, kde ryla černá a následně jsem zjistil, že řádky nevykazují žádné mezery, jak se dalo čekat. Černá zřejmě ryje loňské palice a seté kukuřici nevěnuje pozornost, protože je mořená. Jinak bych řekl, že tím, že je zvěři předkládán tak bohatý prostřený stůl, automaticky se projeví ve výši přírůstků a jde to stále dokola. Zemědělci by měli z vlastního zájmu provádět ochranná opatření proti vniknutí zvěře do lánů známými prostředky.
-
Poslanecká sněmovna. Podporuji myšlenku prezentací poslanců, aby viděli, jaká problematika v myslivosti hraje roli. Vždyť mnozí si myslí, že nejdřív je to srnec šesterák, ale potom už to není srnec, ale jelen. O tom že srnci a jeleni shazují, málokdo ví. Jsou smažení medii a jejich cílené lživé propagandě, tak zvaných ochránců, kteří mají dostatek prostředků se zviditelnit v mediích tak jako v poslední době Kalousek.
-
Závěr. Nepsal jsem to proto, abych dostal odpověď na jednotlivé okruhy. Jde mi o to, abyste získali jiný úhel pohledu.
Datum 11.05.2015
RYS