Sobotní zprávy 3.srpna 2024
Vše je o lidech. Ani nový zákon o myslivosti nic nezmění, pokud si lidé nebudou řádně plnit své povinnosti. Dělal jsem úředníka státní správy myslivosti sedm let. Byl v pravidelném kontaktu s uživateli honiteb. Myslivecké spolky i soukromí nájemci plnili plán lovu v souladu s požadavky majitelů či správců pozemků. Dvakrát do roka jsem svolal poradu mysliveckých hospodářů- před zpracováním plánu na jaře i v průběhu lovecké sezóny na podzim, kde jsme vyhodnotili plnění plánu. Pružně jsem reagoval na žádosti o zvýšení lovu a vyřizoval je prakticky na počkání. K řešení problematiky daňčí zvěře jsme ustavili pracovní skupinu. Výsledky chovu se během pěti let dostavily. Byl jsem v kontaktu i s vlastníky a správci pozemků a problémy operativně řešil. Podobně postupoval kolega ze státní správy lesů , který si zval odborné lesní hospodáře a tlačil na včasnou likvidaci kůrovce. Problém s přemnožením zvěře nastal především u státních lesů, které enormně navýšily nájemné z honiteb a odtud tím vytlačovaly praktické lovce. MZe nereagovalo na varování Svazu mysliveckých sdružení v Lesích ČR, že "nechává střílet do vlastního vojska". Spolky mizí, přicházejí skupiny víkendových lovců, kteří situaci nezachrání. Výsledkem jsou jak vidím opět nekonečné a zbytečné diskuze. Pro zavilé odpůrce demokratické občanské myslivosti uvádím, že zvěř je věcí ničí, tedy celoplanetární majetek. To je ekologický pohled, který předválečná myslivost ČSR neznala. Majitel pozemků ji nevlastní, jako nevlastní vzduch, vodu a hmyz. Vlastníci pozemků se dobývají do otevřených dveří.
K požadovanému návratu do poměrů 1. Československé republiky dodávám:
I v případě, že by po roce 1948 nepřešla moc do rukou komunistů, pravděpodobně by došlo k další pozemkové reformě a s ní spojené demokratizaci výkonu práva myslivosti. TGM i Edvard Beneš ve svých úvahách směřovali k socializaci života země po svém.
Je téměř jisté, že by případě myslivosti došlo tak jak tak k uvolnění vlastnických práv a k umožnění výkonu práva myslivosti širšímu okruhu zájemců z řad občanů.
Oddělení práva myslivosti od vlastnictví půdy koresponduje s historicky volným přístupem našich lidí do přírody i s ekologickým pohledem na život volně žijící zvěře.
Zvěř nepatří majitelům pozemků ani státu. Je věcí ničí, celoplanetárním majetkem, za který nese stát odpovědnost, jak jsem upřesnil dalšímu diskutujícímu, který na druhé straně velmi trefně popsal současné problémy českých myslivců.
Mnozí z Vás článek jistě četli.
Příští týden odjíždím do zahraničí,
přihlásím se za 14 dní.
Do té doby Vám přeji vše dobré a "Lovu zdar!"
Váš
JZ