Co přinesl Deník.cz. 18.dubna 2016
V pondělí přinesl Deník.cz v několika okresních vydáních článek:
Na houby do lesa? Myslivci by to mohli zakázat
Praha /INFOGRAFIKA/ – Houbaření by mohlo Čechy přijít pěkně draho. Aspoň před tím varuje například Strana zelených, která se odvolává na novelu zákona o myslivosti, jež počítá se zvýšením pokuty za porušení zákazu vstupu do lesa nebo na území, na němž probíhá honitba. .....
Přestože článek dal slovo i protistraně, konkrétně ministru zemědělství a v závěru informuje o lovu spárkaté zvěře v posledním desetiletí a seznamuje čtenáře se základními pojmy v myslivecké mluvě, vyvolal jeho senzacechtivý titulek nenávistnou diskuzi vůči myslivcům.
Našemu úsilí o zlepšení poměrů v honitbách LČR naopak dodal na významu citovaný výrok předsedy Asociace soukromého zemědělství Ing. Stehlíka, totiž že o spárkaté zvěři se rozhoduje v 25% honiteb - v lesních honitbách.
Na článek jsem reagoval následující replikou:
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/na-houby-do-lesa-myslivci-by-to-mohli-zakazat-20160418.html
Vážený pane šéfredaktore,
reaguji na mediálně přítažlivý titulek v dnešním vydání deníku. Do podvědomí čtenářů se opět úspěšně podsouvá zkreslený obraz fungování myslivosti. Pravda, v textu poté dáváte určitý prostor protistraně, a to samotnému ministru zemědělství i předsedovi Dozorčí rady Lesů ČR,s.p. (řediteli ÚHÚLu) , obávám se však, že tato skutečnost v daném kontextu zažité předsudky , které chová veřejnost k myslivcům, těžko otupí.
Koncepce článku je dle mého názoru spíše uchovává jako vděčné téma na další časy.
Další informace o lovu spárkaté zvěře naopak s povděkem kvituji.
Zastupuji Svaz mysliveckých sdružení v Lesích ČR,z.s., který sdružuje 14 mysliveckých spolků z celé republiky. Celkově je spolků tohoto typu kolem 300. Jak správně uvedl předseda Asociace soukromých zemědělství ČR pan Ing.Stehlík, v lesních honitbách se rozhoduje o množství a kvalitě spárkaté zvěře v ČR.
Naše myslivecké spolky od roku 1993 statečně vzdorují finančnímu tlaku nájemce honiteb, státního podniku LČR. Náklady na nájemné + DPH představují 80% jejich výdajů. Podle našich výpočtů je toto nájemné předražené nejméně o 40%. Spolky je však musely akceptovat, pokud o své revíry nechtěly přijít. Hospodářská výtěžnost honiteb přitom provozní výdaje hradí sotva z 20% . Zbytek je nutné vyrovnat prací pro cizí (dříve brigádami), pořádáním plesů a z vlastní kapsy. Nájemné se každoročně zvyšuje o inflaci a není divu, že některé spolky již tento tlak nevydržely. Na rozdíl od turistů a dalších návštěvníků lesa si tedy myslivci svůj pobyt v lese tvrdě platí. Lovecký zážitek a vše, co lze označit jako hobby je přitom pouze zlomkovou částí jejich vyžití. Plní řadu povinností, uložených zákonem o myslivosti, dosud také nesou veškerou odpovědnost
za škody zvěří, která je přírodním bohatstvím. Toto bohatství není dále specifikováno, můžeme jej považovat za součást světového přírodního bohatství, za jehož zachování odpovídají jednotlivé státy. Kromě toho plní myslivci řadu dalších úkolů veřejného zájmu - tlumení zoonóz , odstraňování sražené zvěře z komunikací, odstřel zdivočelých domácích a hospodářských zvířat ap. Veřejnost pěší i motorizovaná se přitom v lese chová čím dále více spontánněji.
Zúčastnili jsme se citovaných jednání k novelizaci zákona o myslivosti. Tlačili jsme na řešení problému, který v článku nezazněl: Řady myslivců v lesních honitbách povážlivě řídnou ! Pokud chceme zachovat rovnováhu v ekosystému přírody - lesa, i kulturní zemědělské krajiny, nelze neustále "střílet do vlastního vojska". Tlak, který působí na myslivce v lesních honitbách, je bez přehánění likvidační. Spolky stárnou, mladí na příspěvky nemají. Komerční segment myslivosti situaci nezachrání. Víkendoví VIP myslivci mají zájem tak nejvýše o odstřel trofejové zvěře, tedy samců, samičí populace a mláďata pro ně nejsou atraktivní. Krize může dospět tak daleko, že myslivci revíry v celých oblastech prostě opustí a ponechají je živelnému vývoji, jako je tomu v některých rajónech Polska či Itálie.
Tento scénář, kdyby náš celostátní deník také uvedl !
Nikdo nechce občany vyhánět z přírody! Na rozdíl od anglosaského práva mají Češi i Slováci do přírody přístup; toto starodávné právo kodifikovali již Marie Terezie a Josef II v Čechách i Uhrách.
Již od roku 2003 je myslivost řízena státní správou obcí s rozšířenou působností (ORP). Ta může ze závažných důvodů omezit přístup návštěvníků lesa do určitých lokalit. Tento institut je však využíván tak vzácně, že si zmíněný titulek v žádném případě nezaslouží. Ale mediální logika je jiná, chápu.
Byl bych Vám, vážený pane šéfredaktore velmi vděčný, kdybyste mohl příležitostně, nebo právě v rámci replik na zmíněný článek některé argumenty, které jsem zde uvedl, uveřejnit.
Děkuji.
S pozdravem
Ing.Josef Zibner
předseda.
Tuto repliku Deník .cz neotiskl ani se dosud o našich argumentech nezmínil. Následující den reagoval ministr Jurečka v placené inzerci, kde zdůraznil, že omezení vstupu do lesa je již dávno zavedeným opatřením na ochranu zvěře, kterým je zbytečné strašit obyvatelstvo.
JZ