Co přinesl 49 týden

Vážení páni myslivci, kolegové, přátelé přírody,

zdravím Vás již ze zimního Severu, samozřejmě s nadsázkou neboť i zde zatím měříme sněhovou pokrývku na milimetry.

1.Boj za zlepšení opdmínek MS v LČR:

Začátkem týdne dorazila do našich novinových schránek prosincová Myslivost a s ní článek Pavla Štěpána "Lež pokračuje - stane se pravdou?" na stranách 20 - 22. Autorovi děkujeme především za hodnotné argumenty v naší věci, kterých  jsme si nemohli nevšimnout. Zaznamenal jsem ohlas z našich řad a jsem přesvědčen, že je značně širší. Z článku vybírám:

• Je zajímavé, že ačkoliv lesníci a vlastníci lesů léta marně volají po úpravě stavů spárkaté zvěře, největší lesnický podnik (LČR) se chová v této situaci naprosto iracionálně a lesní honitby pronajímá zájemcům ve výběrových řízeních, kde je rozhodujícím kritériem nejvyšší cena. Přestože je to zcela v rozporu s bodem 68. Nálezu ÚS 49/2007 Sb. . Připomínám citaci:  Podstatnější pro posouzení povahy práva myslivosti z hlediska souladu s ústavními garancemi jsou však jiné atributy, jež byly právu myslivosti zákonem propůjčeny. Myslivost není definována jako výrobní činnost či podnikání, ale jako vztah k volně žijící zvěři, jež tvoří součást ekosystému.  Právo myslivosti tak nelze rozdělovat na „komerční“ a „nekomerční“ část, jednak proto, že zákon stanoví všechny složky jako integrální součást myslivosti, ale zejména proto, že jde o dvě strany téže mince; jednou je ochrana zvěře a péče o ni a druhou významně omezované právo lovu, jehož prvotním cílem je především regulace stavu zvěře.  Zákon o myslivosti implikuje (zahrnuje) mechanismus, podle nějž by výnosy z myslivosti měly přibližně pokrýt náklady, jež vznikají v souvislosti s realizací povinností uložených zákonem. Rovněž pro tento důvod nelze rozdělovat skupiny činností realizovaných v rámci práva myslivosti na ty, jež slouží veřejnému zájmu a jež mu neslouží.
•  Jak vypadají populace zvěře po desetiletích provádění průběrného odstřelu podle chovatelských zásad, ví nejlépe každý, kdo chodí do lesa a do honitby. K čemu vedou nesmyslně vysoké nájmy za honitby je také v praxi vidět. Výsledkem je myslivecká velkovýroba zvěřiny a nabídka poplatkových lovů.
• Kde zůstala péče o zvyšování úživnosti honitby dle zákona? Nebo se tím rozumí import tun nejrůznějších směsí a krmiv do honiteb s cílem udržení takových stavů zvěře, aby bylo z čeho zaplatit nájem a aby lovecké vyžití bylo v míře převrchovaté?
• V tom případě by bylo nejvhodnější přestat lhát a slovo myslivost nahradit slovem lovectví. Kolik myslivců by provozovalo myslivost bez toho, aniž by za rok ulovili jediný kus zvěře? V současné době to nehrozí, protože stavy zvěře jsou takové, že se s ní potkáváme téměř na každém kroku. Možná by to bylo zajímavé téma pro bakalářskou či diplomovou práci – jaká je motivace jednotlivců k provozování myslivosti?

Děkujeme autorovi. Ačkoliv zdaleka ne ve všech našich honitbách potkáváme zvěř téměř na každém kroku, pod jeho článek bychom se mohli bez váhání podepsat!

• Pan Štěpán mě inspiroval znovu si prostudovat  výše uvedený nález ÚS a předat jej naší právní komisi:
• Tento nález odpověděl na návrh majitelů  pozemků, kteří se domáhali zrušení řady ustanovení zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, jelikož nesouhlasili se zásahem do svých vlastnických práv výkonem práva myslivosti tak, jak je tímto zákonem toto právo upraveno.  
• Ústavní soud si vyžádal ve věci stanoviska Senátu, Poslanecké sněmovny a Ministerstva zemědělství.
• Právo a povinnost zvěř chránit, cílevědomě chovat a lovit považuje ministerstvo s ohledem na výše uvedené za veřejný zájem.
• Oprávnění přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, jakož i její vývojová stadia charakterizuje ministerstvo jako „odměnu státu“ za péči o součást přírodního bohatství a kompenzaci případných negativních důsledků, které zvěř svými životními projevy na pozemcích a porostech působí.
• je tato "odměna státu" za současné situace ještě dostatečná?
• Myslivost v naší právní úpravě není a nikdy nebyla považována za sport, přičemž dle stanoviska Evropské komise, které si ministerstvo s ohledem na vstup České republiky do Evropské unie vyžádalo, je posuzování myslivosti jako takové s ohledem na (různé) kulturní a historické tradice každé členské země ponecháno na národních legislativách. Upozorňuje současně - s vazbou na argumentaci vztahující se k podmínkám ve Francii - že obsahový význam pojmu označovaného anglickým termínem „hunting“ není totožný s „myslivostí“, jak je tradičně chápána u nás a užívána v naší právní úpravě.

          Závěry Ústavního soudu:

• Právo myslivosti se odvíjí přímo od vlastnického práva ke zvěři, resp. ke zvěři neulovené. Zvěř, která je chápána napříč právními úpravami různě, je zpravidla označována jako res nullius, tedy věc nepatřící nikomu. Tento přístup je podmíněn skutečností, že zvěř se pohybuje volně bez ohledu na hranice pozemků, a nelze ztotožnit vlastnické právo k pozemku, na němž se zvěř pohybuje, s vlastnickým právem ke zvěři. Zvěř tedy nepředstavuje plod pozemku, ale samostatný předmět vlastnického práva. Stát, suverén na svém území, je právě z tohoto důvodu oprávněn regulovat práva ke zvěři.

• Tato skutečnost nám sice brání považovat nájem honitby za nájem pozemku ev.zemědělský pacht, a tím se osvobodit od platby DPH, na druhé straně nás chrání před nároky vlastníků honebních pozemků na produktech  z těchto pozemků  - kdyby za ně byla považována i zvěřina.
• Předmětem práva myslivosti je tedy zvěř, která v abstraktní rovině představuje především přírodní bohatství, které si stát vytkl za cíl chránit. Závažnost a zásadnost této ochrany je dána především skutečností, že ochrana přírodních hodnot se stala předmětem regulace přímo v Ústavě České republiky, podle jejíhož čl. 7 stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
• Z uvedených definic plyne, že podstata myslivosti v české právní úpravě směřuje v prvé řadě k naplnění zmíněného ústavního cíle, tedy k ochraně zvěře s tím, že k tomuto cíli základnímu přibývá ještě další cíl v podobě ochrany myslivosti jako národního kulturního dědictví.
• Z uvedených premis (předpokladů) dle názoru Ústavního soudu plyne, že v podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými (způsobilými) státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody.
• Ústavní soud zdůraznil, že jednotlivé složky myslivosti, resp. práva myslivosti od sebe nelze oddělit a je nutno posuzovat je komplexně - v celku ( jak jsem již uvedl ve výběru z článku pana Štěpána) s tím, že celek je legitimním omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny.​​

Co z výše uvedeného vyplývá pro nás:

• Stát jasně deklaruje myslivost jako činnost ve veřejném zájmu. V zákoně o myslivosti hovoří o podpoře spolkové myslivosti. Stát tedy říká, že nás chce.
• Stát však vydal naši skupinu MS na milost a nemilost podniku, jehož legitimním cílem v tržní společnosti je zisk.
• Státu proto musíme stále opakovat, že jeho "odměna" v podobě přivlastněné ulovené zvěře dnes již zdaleka nestačí k plnění úkolů,daných nám zákonem.
• Stát nás musí přímo podporovat v rámci Programu podpory venkova.
• Podnik, u kterého si kupujeme službu - pronájem honitby, musí plnit povinnosti dodavatele vůči zákazníkovi. Tady zůstal v hluboké minulosti lesních úřadů vrchnosti, přitom tržní principy nabídky a poptávky a tvorby zisku si osvojil velice brzy!
• Strategii podniku můžeme ovlivnit pouze přes Mysliveckou radu ministra zemědělství, kterou neprodleně v tomto duchu též přímo oslovíme.
• Koncept dopisu je připraven, s jeho obsahem Vás seznámím příště.

2. Situace v našem sektoru spolkové myslivosti:

Nepříznivé ekonomické podmínky vedou samozřejmě i k procesu vnitřní komercializace MS. Ze spolků postupně odpadají finančně slabší členové a nahrazují je lépe situovaní lidé ze vzdálenějších měst. Nelze samozřejmě tvrdit, že nejsou dobrými myslivci.Organizacím většinou významně pomáhají, ovšem vazba spolků s místním zázemím se uvolňuje. Zachování těchto vazeb je jedním z úkolů našeho svazu.

Na druhé straně lze s potěšením konstatovat , že se toto zázemí rozrůstá do šířky a více ovlivňuje veřejné mínění směrem k myslivosti. Přes negativní ohlas nešťastných událostí z médií se zdá, že obraz myslivosti v očích občanů  se pozvolna zlepšuje.

Krásný předvánoční adventní čas,

Lovu zdar!

JZ

P.S.: Foto z předloňské zimy...