Co přinesl 3. týden 2021
Vážení myslivci našich spolků Čech, Moravy i Slezska, srdečně Vás zdravím .
1.Boj za zlepšení postavení MS v LČR
- Přátelé, zatím nové zprávy nemám. S paní , která řeší náš případ u ombudsmana jsem se minul. Budu s ní hovořit v úterý.
- Nezoufejme, tlučme a bude nám otevřeno !
- Jednou z možností je na sebe upozornit podobně, jako to udělal pan Straka, viz níže... Sejít se pod sochou sv. Václava na Václaváku a mezi dvěma souškami, znázorňujícími lesy ve správě LČR prezentovat novinářům naše problémy.
- Teď ovšem nám brání covid . Poté se ukáže.
- Děkuji za výzvu k obnově placení příspěvků.
- S panem Kočárkem jsme diskutovali jak dál. Život nám přinese jistě další možnosti. Spravedlnost je na naší straně.
V novém zákoně o zbraních jsme ochránili myslivce!
Žalobu na neplatnost směrnice jsme bohužel prohráli ve zpolitizovaném procesu, ale měli jsme i plán B, takže se nám teď podařilo naše myslivecké zájmy ošetřit jinak, prostřednictvím rozumné novely zákona o zbraních.
Směrnice EU, na rozdíl od nařízení EU, totiž nejsou přímo závazné pro občany, ale jen pro státy, které je implementují ve svých zákonech pro občany. A protože jsme dlouhodobě již čtyři roky pilně jako včeličky spolupracovali v expertní legislativní skupině Ministerstva vnitra na těchto nových zákonech, nesčetněkrát je připomínkovali, a statisícovým tlakem našich petic naše zájmy podporovali, tak posuďte sami, jak se nám to podařilo.
Je pravdou, že myslivce tato implementační novela směrnice EU nakonec po velkém úsilí zasáhnula nejméně ze všech skupin, ale v žádném případě to nebylo jednoduché. Kdybychom nedělali nic, nepořádali demonstrace, nesbírali petice, nehýřili věcnými odbornými argumenty, nedělali intenzivní osvětu mezi politiky, a kdyby se nám nepodařil majstrštyk se získáním veřejného mínění a médií na naši stranu „proti odzbrojení“ po tragédii v Uherském Brodě, tak bychom dnes dopadnuli prachbídně.
V mnoha zemích totiž politici populisticky zneužili směrnic EU ještě k většímu utažení šroubů, než vyžadovala směrnice. V některých „západních státech“ EU už u sebe nesmíte legálně mít ani kapesní nožík, ani pepřový sprej (tak pozor při cestování), nemluvě o právu pořídit si palnou zbraň, na kterou téměř v žádné zemi kromě nás nemají občané právní nárok.
Dlouhá léta velmi usilujeme o tzv. právo na zbraň. Nyní se to částečně povedlo, tato novela výslovně zaručuje právo občanů ČR na držení, vlastnění a nošení zbraně za splnění daných podmínek.
Ovšem toto ještě není to pravé ořechové, protože nyní to bylo zavedeno jen na úrovni obyčejného zákona, a každý zákon se dá změnit, buď Sněmovnou nebo nařízením z úrovně EU. Proto stále chceme uznání práva na zbraň na ústavní úrovni, které by nás ochránilo ještě lépe. Ústavní právo na zbraň už schválil v prvním a druhém čtení Senát, a ve Sněmovně se má hlasovat v blízkých týdnech.
Paskvilní směrnice EU požaduje platnost oprávnění držitele zbraně zkrátit na 5 let, a i původní návrh novely chtěl zkrátit platnost ZP z deseti na pět let. V našem novém zákoně se nakonec požadavek směrnice EU podařilo vyřešit vstřícněji, doba platnosti zbrojního průkazu se nemění, ale policie bude minimálně jednou za pět let prověřovat, zda držitel ZP stále splňuje podmínky pro držitele zbrojního průkazu, zejména bezúhonnost, spolehlivost, způsobilost k právním úkonům resp. zdravotní způsobilost (u ZP skupiny D).
Z dalších příjemných změn stojí za uvedení, že zákon nyní nařizuje úřadům, do kterých je vstup se zbraní zakázán, aby měly k dispozici trezor na uložení zbraní.
Dále se zjednodušuje vyřizovaní různých výstav zbraní a způsob deaktivace/znehodnocení zbraní, resp. možnost předání zbraně státu k zničení.
Zajisté příjemné je i vystavení povolení A-I a B zdarma, pokud se žádost podá elektronicky.
Dále se zavádí možnost budoucího přeshraničního skrytého nošení zbraně za předpokladu obdobné úpravy v zahraničním státu (na to si ale ještě budeme muset počkat než to stát s nějakým sousedem vyjedná), a dále možnost střelby poplašnými náboji mimo střelnice, pokud neohrozí veřejný pořádek.
V zákoně se objevuje i spousta kategorizační změn, které však pro ty myslivce, kteří mají pouze lovecké zbraně, nejsou zásadní.
Předchozích dvanáct měsíců poznamenaných nástupem a šířením onemocnění COVID-19 bylo bezesporu podobnou krizí, která se nevyhnula ani odvětví myslivosti. Odloučila nás sociálně, omezila spolkový život a znamenala dočasný konec mnoha pravidelných akcí.
Jednou z oblastí, v níž si musejí nyní jednotlivé okresní myslivecké spolky operativně poradit, je pořádání kurzů uchazečů o první lovecký lístek (adeptů myslivosti). Snad jen pro připomenutí uvedu, že kurzy jsou pobočnými spolky pořádány na základě pověření Ministerstva zemědělství ČR, jehož držitelem je ČMMJ Praha. Ta vydává odpovídající směrnici pro vlastní průběh zkoušek, v níž je mimo jiné stanoven způsob evidence uchazečů, celkový počet hodit teoretického kurzu, rozsah praktické přípravy, specifika výcviku se zbraní a další detaily.